pan Pavel
příklad dobré praxe
Věk: 30 let
Vzdělání: základní
Diagnóza: specifické poruchy osobnosti
Narodil se duševně nemocné matce, která ho již jako batole odložila do ústavu. Otec je neznámý, dá se předpokládat, že šlo o nechtěné dítě, matka se nedokázala nebo nechtěla o něho starat. Vyrůstal pouze v ústavní péči. To se významně podepsalo na jeho duševní poruše, umocnilo pravděpodobné genetické předpoklady.
Školní anamnéza není známá, umí psát, zvládne jednoduché počty, špatně čte. Nemá žádné přátele, má nízké IQ, nechá se snadno zmanipulovat, do práce nikdy nechodil. Trpí projevy své nemoci, jako je např. nadměrná citlivost vůči své osobě, vztahovačné představy, silné emoce a impulsy, které neumí zvládnout (hněv, agrese), překrucování skutečnosti…
Velmi pozitivní je jeho motivace, aby nezůstal ve zdravotnickém zařízení, má zájem samostatně bydlet, najít si kamaráda a rád by i kamarádku. Touží založit rodinu, kterou v dětství nikdy nepoznal, je si však vědom, že v jeho případě je založení rodiny nepravděpodobné. Překonává tak mnoho překážek, a dá se říci, že má pevnou vůli, vytrvalost.
Spolupráce s Fokusem začala již v r. 2011, kdy po propuštění z psychiatrické nemocnice začal bydlet v městském bytě a po dohodě s opatrovníkem vstoupil do služby sociálně aktivizační služby. Spolupráce byla velmi krátká. Bydlení v městském bytě nezvládl, vrátil se zpět na psychiatrické oddělení. Na větší samostatnost nebyl ještě připraven.
Další proces spolupráce začal v r. 2014 a trvá dodnes. V rámci služby podpora samostatného bydlení se učil žít ve cvičném bytě, kde měl pravidelný kontakt a vedení pracovníků Fokusu. Důležitá byla spolupráce s lékaři a opatrovníkem.Využíval také služby sociálně terapeutické dílny, kde se učil dovednostem jako je sepsání nákupu, vaření, s asistentkou pekl také vánoční cukroví.Pracoval na řadě dovedností potřebných k péči o domácnost, hospodaření s penězi, komunikaci s lidmi apod.
Ve cvičném bytě ale vyvolával hádky, choval se hlučně, překrucoval situace. To spolubydlícím na jeho chování vadilo, a docházelo k častým konfliktům.
K ukotvení v bytě vedla potom velmi dobrá spolupráce pracovníků Fokusu a opatrovníka, který byl zároveň v úzkém kontaktu s ambulantním psychiatrem. Spolupráce představovala především vzájemnou informovanost co se děje, a jaké jsou aktuální potřeby, na společných schůzkách se hledalo řešení jednotlivých situací. Důležitým prvkem byla a stále je důslednost dodržování domluveného postupu a pravidel. Nezbytnou potřebou bylo najít vhodné bydlení, což se podařilo.
Dnes klient žije v domě s romskou komunitou, kde odpadly stížnosti spolubydlících. Formou krátkodobých a dlouhodobých cílů se pracuje na dovednostech spojených s chodem domácnosti, péčí o vlastní osobu, hospodaření s penězi. Zejména jde o pravidelnou hygienu, udržování čistého oblečení, pořádek a čistota bytu, pořádek v osobních věcech. Umět si uvařit čaj, polévku, jednoduché jídlo. Fungují doprovody na nákup, k lékaři. Mnoho času se věnuje také chování, komunikaci, je veden k volnočasovým aktivitám.
Výsledkem intenzivní práce je, že pracovníky Fokusu a svého opatrovníka klient považuje za svoji rodinu, a obrací se na ně každý den se svými potřebami. Zvládá samostatné bydlení, relativně zapadl do společenského žití obce, je motivován vykonávat obecně prospěšné práce, které jsou jednoduché, avšak prospěšné pro něho i okolí.
Nedílnou součástí příkladu dobré praxe je spolupráce s ambulantním psychiatrem, dodržování léčebného procesu. Výsledkem spolupráce je, že klient 4 roky nebyl dlouhodobě hospitalizován, proběhly pouze 2 krátkodobé hospitalizace na vlastní žádost – vždy se necítil dobře a do léčebny se jel stabilizovat, což se povedlo.