Příklad dobré praxe, Chráněné bydlení Liberec pan Martin
Věk: 35 let
Vzdělání: vyučen
Diagnóza: paranoidní schizofrenie
1. CHARAKTERISTIKA UŽIVATELE A JEHO VÝCHOZÍ SITUACE
Osobní a rodinná anamnéza:
Martin svoje dětství a dospívání prožil v malém městě v nájemním bytě spolu s matkou a s 2 bratry (jeden byl o rok starší a druhý o 7 let mladší). Otec rodinu opustil, když byl Martin ještě v předškolním věku. Rodiče se rozvedli a otec se znovu oženil. Zpočátku k němu Martin občas jezdil na návštěvu. Když se dostal do puberty, přestali se s otcem vídat. V té době začal mít Martin problémy ve škole, a od 16 let byl v ambulantní psychiatrické péči. V současné době je otec po smrti, zemřel v době, kdy byl uživatel hospitalizovaný v psychiatrické nemocnici. Když se Martin ve vzpomínkách zmiňuje o otci, mluví o něm celkem pozitivně.
Matka po rozvodu sama vychovávala oba syny. Otec na děti neplatil výživné, takže rodina se potýkala s finančními problémy, matka výchovu dětí sama nezvládala. Matka si časem našla jiného přítele, se kterým měla třetího syna. Martin matce často a rád pomáhal s péčí o malého bratra. S otčímem si nikdy nerozuměl. Popisuje ho jako zlého, agresivního člověka, který jeho rodinu často fyzicky napadal. Otčím měl problémy se závislostí na alkoholu a odmítal se léčit.Rodina se z podnájemního bytu musela odstěhovat kvůli dluhu na nájemném. Martin má už několik let vedenou adresu na městském úřadu. S rodinou se osobně nestýká, občas jim napíše dopis nebo zavolá.
Vzdělání a pracovní zkušenosti:
martin dokončil základní školu a pak se na SOU vyučil elektrikářem pro slaboproud. V oboru ale nikdy nepracoval. Už při studiích se objevily zdravotní problémy související s duševní poruchou. Z období dospívání cca od 16 let má martin zkušenosti s užíváním halucinogenů (Marihuana, Hašiš). Později u něho diagnostikovali paranoidní schizofrenii, a od 21 let mu přiznali invaliditu třetího stupně. Pracovat zkoušel pouze brigádně jako servisní technik na vlecích a jako pomocná síla v kuchyni v restauraci. Znovu se pokusil o zařazení do pracovního procesu až v letošním roce, kdy mu jeho klíčová pracovncie pomohla najít práci v chráněné dílně v Liberci. Začal pracovat jako dělník- kompletář tlumičů do osobních automobilů na poloviční úvazek.
Záliby:
Od šestnácti let hraje na kytaru, na základní škole rád maloval modely aut. Od dětství sportoval (běhal,jezdil na kole, v zimě rád lyžoval – běžky, zkoušel hrát i fotbal, později chodil do posilovny) a bavila ho i práce s keramickou hlínou a některé výtvarné činnosti. Dobré zkušenosti má i s pracovní rehabilitací během hospitalizací v PN Kosmonosy. Dočasně docházel i na ARTE program do Fokusu Liberec. V současné době si občas zajde do knihovny, rád sleduje filmy, maluje a poslouchá muziku. Když se cítí dobře, tak si zacvičí nebo si zajde do posilovny. Se spolubydlícím hraje rád šachy.
Zdravotní stav:
Na zdravotní problémy v dětství si moc nepamatuje, zmiňuje pouze úraz ruky (fraktura předloktí), několikrát otřes mozku, epilepsii a astma. Od 16ti let byl v ambulantní psychiatrické péči. Experimentoval s halucinogeny. Ambulantně se dříve odmítal léčit, přestal pravidelně docházet na kontroly a odmítal brát psychiatrické léky. O své první hospitalizaci se nerad zmiňuje. Jednalo se o nedobrovolnou hospitalizaci. Během hospitalizace u něho diagnostikovali F20 – paranoidní schizofrenii. Od 21 let u něho docházelo k častým recidivám. Velmi často mívá paranoidní bludy, hlasové i vizuální halucinace, není schopen se delší dobu na něco soustředit či udržet pozornost, při rozhovoru skáče z jednoho tématu do druhého a je hodně náladový. Postupem času byl několikrát hospitalizován v různých psychiatrických nemocnicích – Kroměříž, Hradec Králové, Praha – Bohnice, Horní Beřkovice, Kosmonosy. Z Kroměříže a z Kosmonos utekl. Naposledy byl hospitalizovaný v letech 2014-2015. Od června 2015 je v sociální službě chráněné bydlení, a od té doby nebyl hospitalizovaný. Už více než 3 roky je celkem stabilizovaný, léčí se ambulantně.
2. POPIS A ANALÝZA SLEDOVANÉHO PŘÍPADU
Po opakovaném propuštění z psychiatrických nemocnic bydlel Martin střídavě po ubytovnách v různých městech. Domů se nemohl vrátit, protože rodina přišla o byt a odstěhovala se. Martin nebyl schopen najít si vhodný podnájem a s žádostí o pomoc se na žádnou organizaci kromě Fokusu nikdy neobrátil. V roce 2011 poprvé začal využívat sociálně aktivizační služby Fokusu Liberec. Terénní pracovnice ho začaly navštěvovat v psychiatrické nemocnici Kosmonosy, kde byl hospitalizovaný. Martina se podařilo namotivovat ke spolupráci, a v roce 2013 byl přijat do služby chráněné bydlení. Ve službě se mu ale nelíbilo, vydržel zde cca 4 měsíce. Raději odešel na ubytovnu. V té době odmítl podporu terénního týmu, chtěl si žít po svém a věřil, že vše zvládne sám. Na ubytovně bydlel jen do konce roku 2013. Bylo zde nevyhovující sociální prostředí, klient si tam s nikým nerozuměl a navíc soužití s několika lidmi na pokoji bylo pro něho velmi zátěžové. Začal mít paranoidní halucinace a bludy. Obzvláště, když ho jeho spolubydlící opakovaně okradli.
Martin nedokázal vyjít s penězi, nepravidelně se stravoval a dokonce přestal užívat léky. Na konci roku 2013 byl natolik dekompenzovaný, že se pokusil o sebevraždu, na rychlostní silnici směrem na Prahu skočil pod auto. Martin naštěstí z nehody neměl žádné těžké zdravotní následky, ale byl soudně popotahován za způsobení dopravní nehody, a zašlo to až do exekucí. Po nehodě opět následovala hospitalizace v Kosmonosech, kde byl až do té doby, než s ním začaly opět spolupracovat pracovnice z Fokusu Liberec. Při vyplnění žádosti do služby chráněné bydlení se Martin podepsal pod přezdívkou, a vůči pobytu v komunitním bydlení byl velmi skeptický. Trvalo delší dobu, než se navázal tzv. prvokontakt ve službě chráněné bydlení a začaly se realizovat první zkušební pobyty. V té době mu hodně pomohl i personál nemocncie, který ho motivoval k ukončení hospitalizace a k přijetí nabídky bydlení v sociální službě. Když byl Martin dostatečně stabilizovaný a připravený na propuštění, došlo k uzavření smlouvy o poskytování služby chráněné bydlení v o.p.s. Fokus Liberec.,
Současný stav:
Od června 2015 Martin žije ve službě chráněné bydlení v o.p.s. Fokus Liberec. Po celou dobu pobytu v naší službě je bez hospitalizace a je celkem stabilizovaný. Zpočátku moc nespolupracoval a opakovaně chtěl službu ukončit. Nějakou dobu trvalo, než nám klient začal důvěřovat. Když se pak postupně zadaptoval v novém prostředí a my jsme mu více porozuměli, vše se zlepšilo a rozvinula se i dobrá spolupráce. Psychiatr mu upravil léky, a Martin se postupně naučil žít v komunitě lidí, kteří mají podobné zdravotní problémy.
Martin je hodně podezíravý a uzavřený, rychle se u něho střídají nálady, často si stěžuje na nepříjemné tlaky a zvuky v hlavě, mluví o svých halucinacích, mívá sebevražedné myšlenky. Když je mu lépe, tak si rád povídá o tom, že byl výborný sportovec a co všechno navrhnul (vymyslel) pro automobilový průmysl. Martin má problém s udržením pozornosti, při komunikaci odbíhá od tématu a je těžké se s ním na něčem domluvit. Často mění svá rozhodnutí. Zpočátku dokáže být z nových věcí hodně nadšený, ale když se po něm požaduje nějaká změna či je potřeba něco dotáhnout do konce, tak ztrácí zájem, nebo se zhorší jeho zdravotní stav. Se spolubydlícími, kteří u něho bydleli na pokoji, si nikdy moc nerozuměl. Když se naskytla příležitost bydlet na jednolůžkovém pokoji, tak toho využil. Dá se říci, že od té doby je mnohem spokojenější. Má pro sebe dostatek soukromí, a když je potřeba, tak vyhledá společnost druhých lidí.
Během pobytu ve službě se Martinovi věnuje přidělená klíčová pracovnice, která s ním pravidelně mapuje jeho potřeby a spolupracuje s ním na naplnění stanovených cílů socioterapie. Hlavním cílem po příchodu do služby bylo naučit se zvládat běžné úkony péče o domácnost, péči o sebe a svoje zdraví, a vydržet co nejdéle bez další hospitalizace v psychiatrické nemocnici.
Postupně jsme ho začali učit, jak správně hospodařit s penězi, jak zvládat ambulantní psychiatrickou léčbu, jak si nastavit režim dne a smysluplně využít svůj volný čas, a jak se naučit vycházet s ostatními spolubydlícími. V současné době Martin bere pravidelně léky a sám si je zvládá nadávkovat. Bez doprovodu jezdí každých 14 dní na injekci, 1x měsíčně na kontroly a 1x za 2 měsíce na krevní odběry ke svému psychiatrovi, který je v jiném městě. Pouze k obvodnímu lékaři, případně na jiná vyšetření, vyžaduje doprovod asistentky. Zvládá docestovat sám na místa, která dobře zná. Samostatně si dobíjí Opuscard, vyzvedává si důchod v bance, umí použít platební kartu, nakoupí si potraviny, které je schopen si rozdělit na několik dní, atd. S pomocí asistentky se mu podařilo vyřešit dluhy a soudní záležitosti, týkající se dopravní nehody v Liberci z roku 2013. Kždý měsíc celkem dobře vyjde se svými příjmy. V domácnosti zvládne obsloužit domácí elektrospotřebiče (pračku, sušičku, mikrovlnou troubu, sporák a rychlovarnou konvici). Formou nácviků se učí vařit, komunikovat s lékaři a s úředníky. Volný čas tráví procházkami, tvořením, hraním na kytaru, cvičením (občas i sám navštíví posilovnu). Rád čte knihy o Budhismu, má průkazku do knihovny. Poslouchá muziku, sleduje filmy na DVD. Občas s ostatními uživateli navštíví restauraci, zúčastní se výletu nebo některé jiné společenské akce. Podařilo se mu najít si práci v chráněné dílně pro osoby se zdravotním postižením. Pracoval zde necelý měsíc na poloviční úvazek, do práce denně jezdil a dodržoval podmínky pracovní smlouvy. Pracovní poměr ukončil ve zkušební době, z důvodu, že ho práce fyzicky zmáhala. Nyní má domluvenou brigádu na úklidové práce a hledá si jiné zaměstnání. V nebližší době plánuje navázat kontakt s organizací Rytmus, která se zabývá problematikou zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Dlouhodobý cíl:
Najít si samostatné bydlení s terénní podporou. Umět se o sebe postarat a udržet se co nejdéle bez hospitalizace. Zvládnout péči o sebe, o svoje zdraví a o domácnost. Najít si a udržet si práci na zkrácený úvazek, aby měl dostatek peněz na měsíc. Mít přátele a být v pravidelném kontaktu s rodinou (Pozn. Nejraději by bydlel tam, kde bydlí jeho rodina).
Závěr:
Martina je potřeba neustále aktivizovat a motivovat. V některých úkonech péče potřebuje dopomoc asistentky, ale jsou dovednosti, které už velmi dobře zvládá bez cizí pomoci. Z pohledu pracovnic služby chráněné bydlení je stabilizovaný, a na jeho aktuálním zdravotním stavu je znát, že naše služba ve spolupráci s ambulantním psychiatrem mu už nějakou dobu pomáhá zvládat zdravotní problémy a žít mimo zdravotnické zařízení v komunitě lidí, která ho mezi sebe přijala takového jaký je.