Příklad praxe s multidisciplinárním přístupem
Charakteristika klienta
Věk: 43 let
Vzdělání: středoškolské
Diagnóza: schizofrenie
Socioekonomický statut: Pobírá invalidní důchod 3. stupně, má pronajatý městský byt, do zaměstnání v současné době nedochází. Pracoval na plný úvazek do svých 25 let, kdy dostal první vážnou ataku nemoci, následně získal důchod. Přesto se několikrát pokusil pracovat na částečný úvazek, tyto pokusy však končily do půl roku, protože pana Hynka příliš vyčerpávaly.
Rodinná situace:
Matka zemřela v době jeho dospívání, vyrůstal pak s otcem a jeho novou ženou, sourozence nemá. Dobrý vztah měl se svojí babičkou, která před rokem zemřela, udržuje také vztah se svým strýcem, ve svém okolí se stýká s jedním kamarádem.
Zdravotní stav:
schizofrenie, problémy s nadváhou
Popis situace před počátkem multidisciplinárního přístupu poskytování služeb:
Pan Hynek žil až do svých 38 let s otcem a nevlastní matkou, s níž se opakovaně dostával doslovních konfliktů. V té době navázal spolupráci s naší organizací, pomocí které získal městský byt. V něm bydlel 5 let, svoji situaci zvládal poměrně dobře. Byl schopen samostatně řešit svoji finanční situaci i péči o domácnost.
Ačkoliv přetrvávaly zdravotní problémy typu úzkostí a fobií, šlo o poměrně stabilizovaný stav, kdy se pomoc ze strany sociální služby orientovala na podporu v samostatném bydlení formou slovní motivace a občasných doprovodů.
Jako nadstandardní pak lze hodnotit podporu pana Hynka ze strany jeho otce, kterého často kontaktoval, když se necítil dobře a který ho opakovaně vozil a doprovázel k lékaři i na úřední jednání. Přesto, že bydliště rodičů je vzdálené pouze tři tramvajové zastávky, pan Hynek u nich často přespával, šlo však o jednu nebo dvě noci v týdnu.
V lednu minulého roku se Hynek pokusil o sebevraždu skokem z okna ze svého bytu, který je umístěn ve druhém patře panelového domu. V nemocnici strávil celkem dva měsíce, poté byl přijat do léčebny Kosmonosy, v níž strávil další půl rok.
Popis a analýza případu
Situace v době navazování nového kontaktu:
Ačkoliv jde o dlouholetého uživatele služeb, nový intenzivní kontakt s ním byl navázán poté, co se vrátil z dlouhodobého pobytu v nemocnici. Pan Hynek byl během léčby několikrát navštíven, a bylo s ním hovořeno o rozsahu služeb po jeho návratu domů.
Pan Hynek se po návratu domů nastěhoval k rodičům, do svého bytu pouze docházel cca dvakrát do týdne na 2–4 hodiny, na noc se opět vracel k rodičům.
Identifikace problému:
Pan Hynek si po návratu domů přál znovu se naučit samostatnému bydlení tak, aby se nebál zůstávat ve svém bytě. Důvody, proč nedokázal znovu sám bydlet, charakterizoval jako strach z nového pokusu o sebevraždu, obavu z možného přepadení v bytě a strach vycházet ven. Dalším důvodem pak byly opakované ,,záchvaty“, při nichž často kontaktoval svého otce, který ho poté dovezl domů. To ovšem vyvolávalo nové konflikty s nevlastní matkou.
Stanovení cílů:
Hlavním cílem v případě pana Hynka bylo zvládnout samostatné bydlení ve vlastním bytě z hlediska schopnosti v něm samostatně pobývat a přespávat v něm tak, aby se jeho pobyt u rodičů zkrátil na minimum, v nejlepším případě se omezil pouze na denní návštěvy cca 1–2× týdně.
Dalším dílčím cílem pak bylo pomoci uživateli osamostatnit se od otce, méně využívat jeho podporu a zaměřit se na budoucnost, v níž by byl Hynek schopen zvládnout péči o sebe bez větší podpory okolí.
Volba intervencí:
Hynkovi byla nabídnuta intenzivní péče, kdy mu byly nabízeny pravidelné návštěvy, jejichž intenzita byla na začátku stanovena 3xtýdně s tím, že se frekvence návštěv bude postupně snižovat. Intervence se měly zaměřit na tři oblasti.
První z nich byla motivace k tomu, aby více pobýval ve svém bytě. S klientem bylo naplánováno postupné zvyšování počtu nocí, které ve svém bytě stráví. To, jak situaci zvládá a jak často se mu daří ve bytě přespávat, mělo být hodnoceno na pravidelných schůzkách.
Druhá oblast se pak týkala zdraví. Hynkovi byla nabídnuta pomoc zdravotní sestry, která je součástí multidisciplinárního týmu. Ta měla převzít doprovody k lékařům a zaměřit se také na další psychické a somatické zdravotní potíže.
Uživateli byly dále nabídnuty pravidelné návštěvy peer konzultantky (členka týmu s vlastní zkušeností s psychaitrickým onemocněním), jejichž cílem bylo poskytnout podporu ve smyslu sebeúzdravy, povzbudit ho při zvládání jeho situace, a ukázat mu možnou cestu k tomu, aby dokázal i přes své zdravotní omezení žít plnohodnotný život.
Průběh poskytované služby
Vývoj případu:
Od samého počátku se řešení situace pana Hynka potýkalo s problémy. Uživatel schůzky opakovaně rušil, při návštěvách pak zdůrazňoval, že trpí častými záchvaty, na které svaloval svoji neschopnost samostatného bydlení. Ochotu otce opakovaně zneužíval, vyžadoval si jeho přítomnost při návštěvách lékaře, často mu volal, aby pro něho přijel a odvezl ho zpět k rodičům, kde potom zůstával několik dní.
Případ pana Hynka byl pravidelně probírán na multidisciplinárních poradách. Členové týmu se nejprve zaměřili na klientovy záchvaty, kdy se snažili pochopit, co se pod tímto pojmem skrývá. Z rozhovorů s klientem pak vyplynulo, že tím myslí strach, zmatek a nesoustředěnost. Proto bylo prvním krokem, přeznačkovat“ jeho záchvaty jiným slovem tak, aby nevyvolávalo tak silné emoce. Při rozhorech pak členové týmu nazývali tento problém slovem úzkost nebo chaos.
Dále se tým zaměřil na práci s rodinou. Klient byl motivován k tomu, aby byli do spolupráce zapojeni také oba jeho rodiče a aby bylo možné je navštívit. Když byl získán souhlas, byla svolána schůzka, které se účastnili pracovníci týmu, pan Hynek a jeho otec. Nevlastní matka, která byla také pozvána, nepřišla. Snahou bylo nastavit jasná pravidla. Bylo proto dohodnuto, že pana Hynka budou navštěvovat pracovníci týmu 2× týdně, pan Hynek pak navštíví své rodiče zbylé dny v týdnu s tím, že u nich nebude přespávat více než 2× do týdne. Pravidla však ani klient, ani rodina nebyly schopni dodržovat, ačkoliv si je stanovili sami.
V oblasti zdraví pak byly řešeny mimo psychické také somatické problémy. Klient je motivován k tomu, aby se zdravěji stravoval a více se hýbal, domluvena mu byla pravidelná rehabilitace, vzhledem k jeho potížím s bolestí zad. Na zdravotní prohlídky je přitom doprovázen zdravotní sestrou, která je členkou týmu a která tak nahrazuje doprovody otce klienta.
Úspěšnost intervencí:
Úspěchem lze v současné situaci nazvat skutečnost, že pan Hynek je schopen ve svém bytě vydržet cca 2 noci v týdnu.
Dalším úspěchem je pak také navázání spolupráce s rodinou klienta, do které se zapojil jak otec, tak také nevlastní matka. V současné době jsou oba rodiče pravidelně navštěvováni členkou týmu, která se zatím do intervencí pana Hynka nezapojila, a může jim tak poskytnout nestrannou podporu. Rodiče také mohli svoji situaci konzultovat s peer konzultantkou a vidět tak situaci svého syna z jiné perspektivy.
Prognóza:
V případě pana Hynka jde o dlouhodobý boj mezi klientem a nevlastní matkou o pozornost otce a dlouholeté zažité vzorce chování, které nebude možné zcela přetvořit. Proto nelze očekávat, že dojde k velkým změnám.
Přesto lze předpokládat, že se postupně zvýší počet nocí, které bude pan Hynek schopen ve svém bytě sám strávit, ačkoliv půjde pouze o pozvolný vývoj. To by mohlo mít příznivý vliv na vztah klienta a jeho nevlastní matky, který je dlouhodobě konfliktní.
Lze také předpokládat, že vzhledem k věku a zdravotnímu stavu otce, bude jeho podpora klientovi pozvolna klesat.
Diskuze
V případě pana Hynka jde o jeden z prvních případů, kdy je klientovi poskytována podpora všemi členy multidisciplinárního týmu. Dále jde také o případ, do něhož byla intenzivněji zapojena také rodina.
Je však diskutabilní, nakolik budou intervence týmu úspěšné a povedou k osamostatnění uživatele. Na místě by bylo vyjasnit si pocity mezi rodiči a uživatelem, takové kompetence však pracovníci týmu nemají, neboť terapeut zatím není členem týmu a navíc není zcela zřejmé, jestli jsou klient a rodina ochotni spolu o svých pocitech mluvit. Členové týmu však mohou rodinou terapii nabídnout jako další způsob řešení a pomoci ji zprostředkovat.
Přesto je zřejmé, že bude-li dosaženo cíle, půjde pouze o malý vývoj vpřed, což může být pro tým poněkud frustrující. Proto skutečnost, že se na řešení situace podílejí všichni členové týmu, přispívá nejen k tomu, že je klientovi i rodině poskytována různá forma podpory, ale dále napomáhá také tomu, že členové mohou případ sdílet, a předcházet tak syndromu vyhoření.
Při dalším řešení případu se pak předpokládá, že bude zapotřebí ještě alespoň jedné společné schůzky s rodinou a klientem, zaměřené na nové nastavení pravidel.